Peloponés

starověký Korinth

Nabídka zájezdů na Peloponés od Nettravel.cz

Korinth

Korinth patřil v 6. století př.n.l. k nejbohatším a nejmocnějším řeckým městským státům. Jeho strategická pozice na Korintské šíji Peoloponéského poloostrova mu umožňovala kontrolu nad obchodními cestami ve Středozemním moři. Tyto cesty ovládali ze svých dvou přístavu, jednoho v Jónském a druhého v Egejském moři. Za římských dob byl Korinth po protiřímském povstání a následné porážce achájské ligy roku 146 př.n.l. srovnán se zemí. Roku 44 n.l. ho nechal znovu zbudovat Julius Caesar a město opět vykvetlo do bohatství a moci. V římských dobách patřila korintská agora k nejhonosnějším náměstím v Řecku.

Kromě svého obchodního charakteru byl starověký Korinth významným střediskem výroby keramiky. V nejslavnějších dobách korintské keramiky od 7. do 6. st.př.n.l. šlo o luxusní výrobky, se kterými Korinth výhodně obchodoval. Mimochodem repliky starořecké keramiky jsou nádherným suvenýrem. Slavné korinthské vázy poznáte podle barvy slonoviny s malovanými postavami v černé, červené a bílé barvě.

Roku 1858 zemětřesení zničilo téměř celé město Korinth a dnešní moderní město Korinth má převážně betonové budovy postavení až po tomto roce. Město bylo opět poničeno zemětřesením roku 1928 a vážně poškozeno bylo i roku 1981. Moderní Korinth se nachází asi 6 kilometrů od Korintského průplavu.

Korinthský průplav o délce 6343 metrů byl zbudován během 10 let, práce francouzské společnosti trvaly od roku 1883 – 1893. Práce na průplavu však začaly mnohem dříve. Myšlenku prokopat Korintskou šíji a spojit Jónské a Egejské moře měl už v 6. století př.n.l. tyran Periandros. Nakonec však zvolili jiné řešení a zbudovali dlážděné vlečiště, tzv. diolkos, po němž soumaři tahali menší lodě na válcích. Tento způsob se pak používal až do 13. století. K prokopání průplavu se chystali také Alexandr Makedonský, Caligula i Nero. Nero nakonec zahájil práce roku 67, ale projekt přerušily keltské vpády. Na dokončení si průplav musel počkat až do 19. století. Díky němu se pak stal z Pirea jedním z hlavních středomořských přístavů.